Za krásného počasí jsme se sešli na turnaji na Slávii, ale bohužel v malém počtu zkušených hráčů. Ale ani ti zkušení si zrovna dnes nepřinesli tu nejlepší formu. Každopádně musím příchozí pochválit, že přemluvili své rodiče a na turnaj se dostavili.
Moc nechápu ostatní hráče a jejich rodiče, proč trénují týmový sport a neúčastní se turnajů. Rozhodně by chtělo svou účast či neúčast oznámit trenérům nejpozději v pátek ráno. Myslím, že máme členskou základnu a trenéry na to, abychom postavili dva týmy na turnaj. Bylo by opravdu přínosné pro nezkušené, nebo pravidelně netrénující hráče nabrat zkušenosti v nižší výkonnostní skupině a zkusit potom ve vyšší skupině ukázat své dovednosti. Myslím, že na tréninku získané návyky a dovednosti jsou k ničemu, neuplatní-li se v zápase s kvalitními soupeři.
Na dnešním turnaji bylo vidět naší nesehranost a netýmové pojetí hry. V očekávání dobré účasti, jsem náš tým přihlásil do A skupiny a pouze tři až čtyři naši hráči snesli srovnání s našimi silnými soupeři. Je to ovšem tím, že přišli nováčci a ti dělali, co mohli, na ty se můžeme těšit, že se budou zlepšovat. Také jsme půjčili Olivera a Honzu do společného týmu s Babicemi, aby v B skupině odehráli alespoň kousek zápasu a našli nějaké sebevědomí. Olivera i Honzu jsem viděl při slušné snaze o obranné zákroky, ale chce to ještě hodně odvahy a práce.
Rozhodně nemohu jen hledat špatné věci v naší hře, byly okamžiky, kdy se projevila touha hrát s míčem, odvaha skládat a dobré čištění balonů v rucku. Jak píšu pokaždé, je potřeba zlepšit a zrychlit podporu hráče s míčem, aby měl komu přihrát nebo se spolehnout na podporu v maulu či rucku. Zamyslete se prosím Sparťané a pojďte budovat naši budoucnost a podpořte své kamarády, ať naše ragby nějak vypadá a někam spěje.
Za trenéry Dalmoš.